Co se týká koní, toužím po nich už od narození. Mezi moje první slova patřil důrazný "Kůn". Moje rodina se, až do mého narození, koňmi vůbec nezabývala a mě nezbylo nic jiného, než se v poměrně nízkém věku dožadovat kontaktu s těmito zvířaty za každou cenu. A nebyla to vždy legrace, alespoň pro moje rodiče. Tahala jsem je za koňmi, kde se dalo..
Přes moje snahy jsem nepatřila k těm, kterým se už od útlého dětství dostal systematický jezdecký výcvik a tak jsem se spíš vozila, kde se dalo. Později jsem prošla několika stájemi které mne více či méně poznamenaly (v pozitivním i negativním smyslu).
V srpnu 1998 jsem poznala Jupitera, svoji lásku mezi koňmi. O dva roky později jsem si Jupa přivezla do Prahy. V té době mu bylo šest, mě sedmnáct a naše působení se omezovalo na vyjížďky do přírody. Přišla i doba, kdy jsem moc nejezdila, kdy jsem promarnila dost času, (čehož jsem později i litovala..) Od podzimu 2006 jsem se s Jupiterem svěřila do rukou zkušené drezurní jezdkyně Mileny Majznerové a tím nastala další etapa v našem ježdění.
Každá pohádka ale nemá šťastný konec a 7. 6. 2007 v poledne byl Jupiter uspán po zdlouhavé těžké kolice. Byla první kterou jsem u něj zažila.
Nyní by se měl stát mým koňským parťákem Neapolitano Rondela, lipický hřebeček narozený v dubnu 2007. Kroky na naší společné cestě si jistě nebudu nechávat pro sebe..